Byl to anděl?

Byl to anděl?

Nedávno jsme s kamarádkou Pájou vedly při túře do hor zajímavý rozhovor o andělech.

Mluvily jsme o tom, že každý má anděla, kterého Bůh poslal, aby ho chránil. A možná to není jenom jeden anděl...  Žalm 91,11: On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. 

Pája může mnoho vyprávět o zážitcích, při kterých věděla, že je s ní anděl a chrání ji. Přemýšlela jsem o tom, jestli já sama jsem někdy zažila, nebo spíše pocítila přítomnost anděla vedle sebe. Prosím, nepochopte mě nějak špatně - nemluvím teď o tom, že bych se někdy snažila si nějakého anděla "přivolat" nebo s ním komunikovat. To člověk ani dělat nemá! Mluvím o tom, že jsem přemýšlela, zda skutečně mohu říct: Ano, tehdy a tehdy mě chránil anděl poslaný od Boha... nebo byl prostě se mnou.

V Bibli se dočteme mnoho o andělech. Píše se tam o andělech, kteří někoho buďto chránili nebo přinesli dobrou zprávu, někoho navštívili, dokonce bojovali... A mnoho mých známých a přátel má zkušenosti s anděly, třeba jako Pája, takže potkat anděla není nereálné :-).

Už od dětství jsem měla nízké sebevědomí, a často se stávalo, že když jsem měla někam jít, prohrabovala jsem se hodiny a hodiny oblečením ve skříni a byla jsem zoufalá z toho, že nemám žádné oblečení, které by mi vážně slušelo a ve kterém bych se cítila dobře. Nepotřebovala jsem na každou příležitost patery šaty a desatery páry bot, ale chtěla jsem mít vždy něco, co by bylo skutečně hezké. Někam se chystat, "nemít co na sebe" (ačkoli skříň praská pod náporem oblečení) a ještě do toho mít smutnou a depresivní náladu, to je úplně ta nejhorší kombinace. Nevím, jak to mají muži, ale mnohé ženy mě jistě pochopí. A představte si, že při téhle "skvělé" kombinaci pocitů po vás třeba někdo chce (třeba maminka...), abyste šli okamžitě nakoupit nebo vynést koš, a to prosím pěkně bez make-upu! :-O Ano, já dobře vím, že make-up a další jsou jen povrchní věci, které nejsou pro život, a už vůbec ne pro vztah s Bohem podstatné. Ale někdy se ženy a dívky potřebují cítit hezky, i když jdou vynést odpadky...

Jedno odpoledne jsem se někam chystala a přemýšlela jsem, co si obleču. Neměla jsem zrovna vůbec nic, v čem bych se cítila dobře, a měla jsem přesně takovou náladu, jakou jsem popisovala. Bylo mi smutno, protože jsem prožívala zrovna takové nelehké období. Měla jsem pocit, že se nikde nemůžu ani ukázat taková, jaká jsem. V takové chvíli člověk potřebuje nějaké povzbuzení a každé vlídné slovo potěší. Říkala jsem si, že bych chtěla někdy slyšet od Boha samotného, že jsem pro něj krásná, protože člověk často tyto věci říká, jen aby někoho povzbudil, ale třeba to tak ani nemyslí.

Přišel čas, kdy jsem měla vyjít z domu. Měla jsem na sobě hnědé tričko, které jsem uznala za nejvhodnější pro ten den, ale i tak jsem si říkala, že to není žádná sláva... Slyšet tak, že mi to sluší nebo že jsem krásná, to by byl balzám pro srdce i uši...

Kráčela jsem po chodníku kolem budovy základní školy směrem na náměstí, absolutně utopená ve svých pocitech a se zrakem sklopeným k zemi, když tu najednou mě napadlo podívat se před sebe. Viděla jsem už zdálky člověka, kterého jsem neznala, ale který nějakým způsobem zaujal moji pozornost. Nevěděla jsem proč. Byl to dobře vypadající stařičký pán s milým úsměvem na tváři, který se usmíval po celou dobu, co jsem ho pozorovala. Pomalu jsme se blížili k sobě a já jsem se na něj musela neustále dívat, ale vtipné bylo, že on na mě koukal též a pořád se lehce usmíval. Když jsme už byli přímo naproti sobě, stařeček mě zastavil, usmál se ještě víc a řekl: "Slečno, vy jste krásná. Dneska vám to moc sluší." A pokračoval v cestě... Stála jsem tam a chvilku mi nedocházelo to, co řekl a proč to řekl. Stála jsem na místě uprostřed chodníku neschopná jakéhokoli slova a neustále jsem se otáčela za tím člověkem, který si to štrádoval někam dál až mi úplně zmizel z dohledu. Nikdy víc jsem toho člověka nepotkala. Zbytek toho dne jsem strávila v údivu, a hlavně v takové radostné náladě, protože jsem věděla, že Bůh viděl do mého srdce, a byl to On, kdo mi poslal tahle slova a řekl mi, že jsem krásná. Jestli byl ten stařeček anděl nebo ne, to dodnes nevím jistě, ale vím jedno - nikdy předtím a nikdy potom jsem ho už neviděla. Vím, že se na mě díval už zdálky a usmíval se celou dobu, než přišel ke mně.

Někdo možná řekne, že to byl prostě jen hodný dědeček. Někdo může říct, že to byl nějaký otravný chlap. Někdo zase třeba poví, že přeháním a něco si namlouvám, ale já dobře vím, jak ke mně mluví Bůh a že často dělá věci, které se normálně nedějí, aby mě zastavil a řekl mi: "Neboj se, to jsem já."

A tak když se vám někdy stane, že potkáte někoho, kdo k vám promluví slova, která víte, že mohou být jedině od Boha, vězte, že to mohl být anděl poslaný od Boha stejně tak jako člověk, kterého si Pán prostě použil proto, aby vás potěšil a povzbudil.

Židům 13,2: S láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.