Šaty

V sobotu má být svatba a oslavy s ní spojené a já nemám v podstatě nic na sebe!

Neříkám to proto, že ženy to tak obvykle mají - plnou skříň oblečení, ale "NEMÁM VŮŮŮBEC NIC NA SEBE!" Já jsem skutečně neměla žádné společenské oblečení ani boty. Vše, co jsem měla, zůstalo buď v předchozím bydlišti, nebo bylo ztraceno v pytlích kdesi u Znojma.

Modlila jsem se pár dnů předtím, a znovu předevčírem i včera jsem prosila Boha, aby mi pomohl najít nějaké pěkné společenské oblečení a boty. Nakonec jsem zjistila, že šaty, které bych mohla na svatbu použít, mám, a tak jsem se modlila jen za boty. Druhý den jsem jela do města, kde je malý sekáč s velmi pěkným oblečením a více než příznivými cenami.

Do obchůdku jsem šla s tím, že si tam najdu jen nějaké společenské boty. A ano, boty jsem našla, a to hned několikery. Když už jsem byla rozhodnuta vzít si černé střevíce za šedesát korun, tak jsem si všimla světlých střevíčků na podpatku. Normálně bych si je nekoupila, ale věděla jsem, že by se mi k šatům, které mám doma, hodily víc než ty černé. Tak jsem si je s prosbou "Pane, prosím ať mi jsou" zkusila. Padly mi jako ulité a moc se mi zalíbily. Tento den to byl pro mě zázrak číslo jedna, protože mám problém sehnat hezké boty ve své velikosti.

No ale protože v tom obchůdku je spousta různých dalších krásných věcí od svetrů po šaty, kalhoty, sukně, halenky a další, tak jsem procházela dál a koukala jsem se, jestli třeba nenajdu něco, o čem bych mohla říct JO!, tohle si vezmu. Našla jsem nějaké šaty. Líbily se mi jednoduché černé, a přemýšlela jsem, zda si je zkusit, ale pak jsem si řekla, že si je zkoušet nebudu. Za prvé nemám moc peněz, tak nechci utrácet, a za druhé jsem si přišla jen pro boty. Takže vezmu boty a mizím.

Hned nato jsem se zapovídala s milou paní prodavačkou, která se mě ptala, jestli potřebuji s něčím pomoct. Řekla jsem jí, že jsem si přišla pro boty, ale že se tak nějak ještě koukám na nějaké šaty na svatbu... Cestou k pokladně jsem si všimla moc pěkných a zajímavých šatů pověšených na dřevěném stojanu a přes ně byl přehozený šedý kabátek. Velmi mě zaujaly, ale říkala jsem si, že budou zaprvé drahé a zadruhé to je přesně ten typ šatů, který bych si sama od sebe nekoupila, protože by mi byly určitě moc těsné a neslušely by mi, a navíc bych se styděla za svoje nohy a tak dále. Dámy jistě tyto problémy a myšlení znají... Někdy člověk o sobě uvažuje, jak by neměl... U pokladny jsem paní prodavačce oznámila, že jsem si vybrala jenom ty botky. Ona se mě zeptala:

"A nechtěla byste se ještě podívat támhle na ty šaty na stojanu? Ty by vám mohly slušet a mohly by vám být." Ale já jsem jí odpověděla:

"No, ty jsou moc krásné, ale ty mi určitě nebudou."

Jenže paní prodavačka šla k tomu stojanu a odhrnula kabátek. Když jsem viděla, že na šatech zezadu a na rukávech je krajka, v duchu jsem zaúpěla a říkala jsem si, proč zrovna já musím narazit na takové krásné šaty, které mi určitě nebudou??!! Paní prodavačka mě ale nakonec přemluvila, abych si je zkusila. Šla jsem do kabinky a opět jsem tiše pronesla:

"Pane, ať mi jsou, prosím."

Když jsem si je oblékla, myslela jsem, že se zblázním... Ale radostí :-) Ty šaty mi byly a padly mi jako ulité. Paní prodavačka pronesla jenom "wow" :-).

Víte, nejsem zvyklá upozorňovat na svoji postavu, a pravda je, že tyto šaty prostě tak nějak na ni upozorní, ale přitom jsou jemné, decentní, slušné a ženské. Tak proč bych se nemohla cítit žensky, když jsem žena, že? :-) V mysli jsem vedla hodně těžký boj, jestli je koupit, nebo ne.

Vyzkoušela jsem si pak ještě další šaty, a některé byly moc krásné, u všech ale byl nějaký problém. Nakonec jsem se rozhodla pro ty první šaty a požádala jsem paní prodavačku, aby mi sdělila celkovou cenu za boty i šaty. Ona se podívala do nějakého papíru a řekla mi, že za boty chce devadesát a za šaty osmdesát korun. Chvíli jsem si říkala, že to musí být vtip, protože ty šaty vypadaly skutečně jako nové a kvalitní... Ale vtip to nebyl. Celková cena sto sedmdesát korun. WOW! Protože se v tom obchůdku nedalo platit kartou, poprosila jsem prodavačku, aby mi to schovala, že si dojdu vybrat peníze a hned se vrátím.

Cestou jsem se modlila. Nevěděla jsem, co mám dělat... Nerada utrácím, a už vůbec ne, když vím, že musím šetřit. Svoje fotky v šatech jsem poslala kamarádce a zeptala jsem se jí, co ona na to. Pak jsem se modlila a říkala jsem Pánu, že vím, že jsem si šla jen pro boty a že bych neměla utrácet, ale že Ho moc prosím, aby mi řekl, jestli koupit ty šaty je dobrý nápad...

Boj v mé mysli byl hodně veliký a cítila jsem se tak nějak provinile, ačkoli jsem k tomu neměla žádný důvod. Když jsem šla k bankomatu, byla jsem rozhodnutá, že si ty šaty nekoupím a že si vezmu jen ty boty. Ale pak mi kamarádka odepsala: "Vem je!" a připsala, že jsou moc krásné.

Když jsem vložila kartu do bankomatu, stalo se něco, co se mi ještě nikdy za celých patnáct let, co používám kartu, nestalo. Namačkala jsem PIN kód a bankomat mi napsal, že je nesprávný! Zadala jsem ho podruhé, ale opět byl nesprávný! Věděla jsem, že když to udělám potřetí, tak se mi zablokuje karta a dnes si už nekoupím vůbec nic.

Vytáhla jsem kartu z bankomatu, sedla jsem si vedle na obrubník a začala se modlit. V tu chvíli jsem věděla, že to není samo sebou a že se něco děje. Znovu jsem řekla Pánu, že On přece ví, že nechci utrácet zbytečně, ale že jestli chce, abych si ty šaty koupila, tak ať mi pomůže vzpomenout si na PIN kód.

Hned potom mě napadlo, že bych mohla mít informace z banky uložené v mobilu v poznámkách, kde mám různé věci, články, verše z Bible... PIN tam nebyl, ale jak jsem tak rolovala směrem nahoru, tak jsem se najednou zastavila na odkazu s názvem Bůh a tvoje peníze. Bylo mi v tu chvíli víc než jasné, že se na to musím podívat a přečíst si to. A když jsem to začala číst, došlo mi, proč to čtu. Tento text jsem si uložila do mobilu přesně 26. 7. 2020, protože se mě nejspíš nějak dotkl. Zapomněla jsem ale na něj, a dnes jsem ho objevila. Píše se v něm, že Bůh má pro náš život plán a že má pro nás dostatek všeho, že se stará o naše potřeby...

Když jsem to četla, tak se mi v mysli najednou vybavil můj PIN kód ke kartě. Šla jsem tedy znovu k bankomatu, vložila do něj kartu, zadala PIN, a bylo to správně :-). Vybrala jsem peníze a šla jsem si pro boty i šaty :-). Když jsem odcházela z obchodu, měla jsem velkou radost z toho, že jsem si mohla koupit něco tak pěkného, a děkovala jsem Pánu Bohu za to, že mi to umožnil. A děkuji doteď. Jsem vděčná, že Bůh se o mě stará po všech stránkách a že mi nic nechybí.

Vím dobře, že k problému s kartou muselo dojít. Věřím totiž, že jsem si měla přečíst ten text a zároveň si uvědomit, že Bůh je můj Otec a je nade vším - dopustil, abych zapomněla PIN..., abych hledala v mobilu..., abych si přečetla, že ON má pro mě plán a vše, co potřebuji. Vnímala jsem, že mi říkal, že se nemusím bát si ty šaty koupit a nemusím si to vyčítat, protože On sám mi je dává. On nám rád dělá radost různými věcmi a maličkostmi a rád se stará i o takové věci, jako jsou šaty :-).

Cestou z obchodu mi ale Duch svatý také připomněl: "Vždyť ty ses přece za to včera modlila, tak se nediv." A ano!! Vždyť já jsem se modlila za nějaké pěkné společenské boty a věci za dobrou cenu a Pán mi je dal!!! Tak proč bych měla mít výčitky? Chvála a sláva Pánu Ježíši! Bez Něho bych si vůbec neuvědomovala, že můžu ve smělé důvěře přistoupit k Bohu Otci a že On se o mě postará i v té nejnepatrnější maličkosti.

Víte, tyhle pocity, že něco nemůžu, a tyhle výčitky, sebeobviňování a různé špatné myšlenky o sobě, nízké sebevědomí, to nedělá Bůh. Bůh nás přece miluje a stará se o nás. Tyhle výčitky a sebeobviňování a přemýšlení o sobě jako o někom ošklivém, to způsobuje satan. Jenže on už dávno prohrál a my ho nemusíme poslouchat.

Jediný, koho máme a musíme poslouchat, je Bůh. A Bůh říká:

JSI MOJE DCERA, MŮJ SYN. MILUJI TĚ. JSI PRO MĚ VZÁCNÁ / VZÁCNÝ. DÁM TI VŠE, OČ MĚ POŽÁDÁŠ VE JMÉNU MÉHO SYNA JEŽÍŠE KRISTA. HLEDEJ MĚ A HLEDEJ SVOJE BLAHO VE MNĚ A JÁ TI DÁM VŠE, OČ POŽÁDÁ TVÉ SRDCE. NEBOJ SE NIČEHO, JÁ JSEM S TEBOU A POSTARÁM SE O TEBE!

Matouš 6,25-34: Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.

Lukáš 11,9-13: A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!

Jan 14,13-14: A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.

Jan 16,23-24: V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.

Žalm 37,4: Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.

Nezapomínejme na to, že Bůh je náš Otec a dobře ví, co potřebujeme. Chce se o nás postarat. Na nás je, abychom mu plně důvěřovali a hledali především Jeho království.