Zamyšlení o víře
16. 11. 2021
ZAMYŠLENÍ O VÍŘE...
Je to asi dva dny, co jsem plakala před Bohem. Něco jsem Mu říkala a On mi dal do mysli Izajáše 68. kapitolu. Prostě jsem to viděla, když jsem zavřela oči. "Cože???" říkala jsem si.
"Ale, Pane, vždyť Izajáš přece nemá 68 kapitol!" Tak jsem o tom přemýšlela, a pak jsem uviděla malou čárku mezi šestkou a osmičkou. Ahááá, takže ne 68, ale Izajáš 6,8: V TOM JSEM USLYŠEL HLAS PANOVNÍKA: "KOHO POŠLU A KDO NÁM PŮJDE?" I ŘEKL JSEM: "HLE, ZDE JSEM, POŠLI MNE!"
Pán mi tímto veršem, který mě provází již od mých sedmnácti let, opět připomněl, že když se Mu plně vydáme, On vezme naše slova velmi vážně a bude si nás používat ke svému dílu. Když se Mu vydáme, On se o nás plně postará! Slova: "Hle, zde jsem, pošli mne!" jsem poprvé řekla v říjnu roku 2006, když jsme přejeli hranice a ocitli se na území Ukrajiny. Tehdy jsme jeli navštívit romské osady na Zakarpatí. Dlouhé roky mi nedocházelo, že když Bohu něco říkáme a o něco Ho prosíme, tak musíme věřit, že Bůh je a že se odměňuje těm, kdo Ho hledají (Židům 11,6). Ano, musíme VĚŘIT!
Tak jsem nad tím rozjímala, a po chvíli můj zrak padl do Bible na tutéž stránku na verš, který mám oranžově označený. Je to Izajáš 7,9: NEBUDETE-LI STÁT VE VÍŘE, NEOBSTOJÍTE! Velice se mě ta slova dotkla, a uvědomila jsem si, že to koresponduje s tím, co se píše v listu Židům 11,1-7. Píše se tam o víře, a konkrétně v již zmíněném 6. verši se také uvádí, že bez víry však není možné zalíbit se Bohu.
Víra byla vždy moc důležitá. Je jednou ze součástí Boží zbroje. Mít štít víry znamená ubránit se nástrahám, svodům, lžím a celkově všem ohnivým šípům toho zlého. Efezským 6,16: ... A VŽDYCKY SE ŠTÍTEM VÍRY, JÍMŽ BYSTE UHASILI VŠECHNY OHNIVÉ STŘELY TOHO ZLÉHO. Bůh nás povolává do pevné víry! Do víry, jakou měl Abraham... a vlastně i další Boží lidé. Ale Abrahamova víra byla doprovázena i pokorou a ohromnou poslušností. Bůh promluvil, a Abraham uvěřil. Pokorně šel a byl připraven obětovat svého milovaného syna Izáka... Věřím, že Pán takto zkouší naši víru i dnes. Ale pokládám si otázku, zda chce naší vírou vyprodukovat poslušnost a pokoru, nebo tou pokorou a poslušností chce posílit naši víru? Přemýšlím o tom, a velkým vzorem mi v tom všem je hlavně Pán Ježíš. On měl všechno - VÍRU, POKORU, POSLUŠNOST. A také vytrvalost, protože ta roste z víry (roste z utrpení, ale díky víře, protože díky ní se můžeme chlubit tou nadějí, viz list Římanům 5. kapitola). Židům 5,7-10: JEŽÍŠ ZA SVÉHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA PŘINESL S BOLESTNÝM VOLÁNÍM A SLZAMI OBĚŤ MODLITEB A ÚPĚNLIVÝCH PROSEB BOHU, KTERÝ HO MOHL ZACHRÁNIT PŘED SMRTÍ; A BŮH HO PRO JEHO POKORU SLYŠEL. AČKOLIV TO BYL BOŽÍ SYN, NAUČIL SE POSLUŠNOSTI Z UTRPENÍ, JÍMŽ PROŠEL.
Myslím, že každý z nás prožívá chvíle, kdy je víra v nás prostě slabá, ale možná nás povzbudí, když si uvědomíme, že máme Otce v nebesích, kterému smíme říkat Abba, Otče, a kterého můžeme prosit, aby pomohl naší nevíře...
Marek 9,16-26: I zeptal se jich: "O čem se s nimi přete?" A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: "Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby a strne. Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli." On jim na to říká: "Ach, pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně." I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval, chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: "Jak je to dlouho, co se mu to stává?" On řekl: "Od dětství. Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám." Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří." Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: "Věřím, pomáhej mé nevíře!" Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!" Ten vykřikl a silně jím zalomcoval a vyšel.